Filozofie

Jaký je úkol myšlení v době konce filozofie? Podobnou otázku si kladl v roce 1964 Martin Heidegger. V textu Konec filozofie a úkol myšlení Heidegger tvrdí: „Filozofie je metafyzika.“ V této souvislosti není pouze vnější okolností, že metafyzika jako pojem pochází od pořadatele Aristotelových spisů peripatetika Andronika Rhodského. Aristotelés metafyziku, kterou ovšem pod tímto titulem neznal, označuje jako πρώτη φιλοσοφία, což je věda, ἐπιστήμη, jež se zabývá jsoucím jako jsoucím (ὂν ἦ ὂν). Filozofie tedy vyrůstá z velké tradice západní metafyziky, jejíž směr udali řečtí myslitelé. Heidegger ztotožňuje metafyziku s platonismem. S tímto dalekosáhlým ztotožněním souvisí i to, čím Heidegger myslí konec. Koncem filozofie myslí dosažení „krajní možnosti filozofie“. Tento konec nesouvisí jen s filozofií a zároveň souvisí i s počátkem filozofie, protože ta už ve svých řeckých počátcích vymezila horizont, na němž se pohybují vědy. V tomto počátku svazku filozofie s vědami je ovšem zabudován i konec tohoto sepětí, protože vědy jako takové inklinují k autonomii. Heidegger psal svůj text v době, kdy se zdálo, že se někdejší vůdčí role filozofie ujme kybernetika. To se nejen nestalo, ale ukázalo se, že se vědy obejdou bez zdůvodnění své existence. Filozofie jako potřeba tázání se po smyslu bytí se ukazuje jako stále zbytnější. Okruh těch, kdo se jí zabývají, se stále zužuje a filozofie sama se stává outsiderem odkázaným na působení pouze v akademických kruzích. V této souvislosti není důležité, jaké úkoly ukládá doba konce filozofie myšlení, tak jak to chápe Heidegger, tedy jako Lichtung (světlina) a Anwesenheit (přítomnění). Důležité v této souvislosti je, zda a jak v době konci filozofie promýšlet metafyziku. Stojíme-li před úkolem „vydat dosavadní myšlení všanc určení věci myšlení“, pak je otázkou, do jaké míry je třeba se opírat o metafyziku a zároveň myslet proti ní. Myslet proti ní nebo zcela mimo její působnost? Dosavadní filozofie se odehrávala jako stále odvíjející interpretace otázek nastolených či spíše nastolovaných metafyzikou. Může se ale myšlení odvíjet ze svých vlastních předpokladů, aniž by promýšlelo mnohastaletou tradici metafyziku? Není pak úkolem myšlení myslet metafyziku antimetafyzicky, promýšlet ji jaksi proti ní samé?

Sepsal: PhDr. Michal Janata

Editor: Petr Nouza Poslední změna: 13.5. 2015 08:05