Grundriss einer Geschichte der Naturwissenschaften

Dannemannův Přehled dějin přírodních věd je rozsáhlým projektem dějin vědecké literatury ve velkém historickém rozmezí. První díl obsahuje rozsáhlé úryvky s komentářem těch vědeckých děl, jež pokládal autor za mezníky vědy. Druhý díl je v témže časovém rozmezí dějinami přírodních věd. První díl je rozdělen do kapitol, z nichž každá obsahuje úvod a překlad úryvku z původního vědeckého spisu. Antologie textů začíná Aristotelovým úryvkem z jeho zoologického díla Περὶ τὰ ζῷα Ἱστορίαι, pokračuje Archimédovým spisem o mechanice a jeho slavným Ψαμμιτής neboli O počtu písku, k úryvku z gigantické „encyklopedie“ Plinia Staršího Naturalis historia. Zde se ukazuje mez tak extenzivního přístupu k literárnímu dědictví antické vědy. Vzhledem k tomu, co všechno obsahovala latinská natura a že šlo o nejobsáhlejší antické dílo shrnující poznatky z desítek oborů a navíc je zde uvedeno velké množství pramenů, z nichž Plinius čerpal, nelze si ze sebedelšího úryvku vůbec učinit přiměřenou představu o tomto díle, jež po řadu staletí spoluutvářelo profil „přírodních věd“ až do novověku. Je zde stoicky pojatý mundus, svět v ohromné mnohosti svých projevů, jejichž zkoumání pozdější doba rozdělila do dnes známých oborů. Dále je zde úryvek z Koperníkova epochálního díla De revolutionibus orbium coelestium, ze slavného astronomického Galileova díla Siderius nuntius, v němž popsal svůj objev Jupiterových měsíců, slavného spisu Williama Gilberta De magnete, z díla Francise Bacon Novum organon, z Newtonova díla Philosophiae naturalis principia mathematica, Christiana Huyghense Traité de la Lumière, díla Edme Mariotta díla De la nature de l'air, Linnéova spisu o botanické systematice, Kantova anonymně vydaného spisu z roku 1755 Allgemeine Naturgeschichte und Theorie des Himmels, Ernsta Chladniho díla Über Feuermeteore, v němž jsou meteory uznány jako kosmická hmota 1794, úryvek z díla Carla Scheeleho Chemische Abhandlung von der Luft und dem Feuer, Cuvierova Recherches sur les ossements fossiles de quadrupèdes, v nichž je podrobně nastíněna teorie katastrof, 1812, úryvku z díla Charlese Lyella Principles of Geology, z díla Justa Liebiga Die Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikultur und Physiologie, úryvek z knihy The Structure and Distribution of Coral Reefs, v níž Darwin objasňuje tvorbu korálových ostrovů, z Réflexions sur la Puissance Motrice du Feu, díla zakladatele termodynamiky Nicolase Sadiho Carnota, Bemerkungen über die Kräfte der unbelebten Natur, v němž Julius Robert von Mayer formuloval zákon o zachování energie, až po syntetické dílo Alexandera von Humboldta Kosmos, v němž autor syntetizuje znalosti o přírodě své doby do souhrnného obrazu. Ostatně už podtitul Návrh fyzického popisu světa ukazuje na ambicióznost pětisvazkového díla.

Dannemannovy ambiciózní dějiny vědy nesou všechny znaky dějin vědy z 19. století – whigismus, tedy přesvědčení, že zkoumaná období vědy jsou jen předstupni současných vědeckých triumfů, kumulativismus – přesvědčení o neustálé akumulaci poznatků beze všech ztrát, stadialismus – přesvědčení o jednotlivých etapách vývoje k lepšímu převzaté z Comtových stadiálních zákonů. Tyto nedostatky pozitivistické historiografie vědy „straší“ v zemích s nerozvinutou tradicí reflexe vědy, jako např. v ČR, dodnes.

Sepsal: PhDr. Michal Janata