Crematoria in Great Britain and Abroad

Pohřeb žehem je velice starou i relativně novou metodou zároveň. V západním světě se kremace začala pozvolna uplatňovat ve druhé polovině devatenáctého století. Ve Velké Británii byla ilegální až do roku 1885. Její zavedení začala prosazovat organizace Cremation Society of Great Britain založená roku 1874, v jejímž čele stál polyhistor sir Henry Thompson. Ta prováděla osvětovou činnost. Zdůrazňovala nutnost pohřbívání zesnulých mnohem více hygienickým způsobem, který nekontaminuje půdu a nepředstavuje tak zátěž pro komunity žijící v okolí hřbitova. Například Dr. William Holder argumentoval: „V Anglii a Walesu každoročně pohřbíváme přes půl milionu mrtvých. Pokud každé tělo váží v průměru 8 stonů, znamená to, že umisťujeme do země 4 000 000 stonů hnijícího masa ročně.“ Navíc kremace eliminuje riziko, že se nešťastník ve stavu klinické smrti probudí v hrobě, což pro mnoho lidí představovalo téměř archetypální noční můru. První anglické krematorium bylo postaveno ve městě Woking v hrabství Surrey, první legální kremace se zde konala 26. března 1885. Zpopelněna byla vdova po malíři Henrym Pickersgillovi. Nejprve ovšem museli dva lékaři nezávisle na sobe ověřit, zda je skutečně po smrti.

Fenoménem krematorií se zabývá námi prezentovaná publikace vydaná v edwardovské době (s největší pravděpodobností roku 1904). Autor čtenáře nejprve ve stručném úvodu seznámí s metodami pohřbívaní v různých kulturách v průběhu dějin a plynule přechází ke kremaci. Zdůrazňuje, že pohřeb žehem si již prošel svou fází experimentu a nyní je etablovanou metodou. Další kapitoly se věnují popisu jednotlivých krematorii ve Spojeném království, dále pak ve Francii, Německu, Švýcarsku, Itálii, Americe, Švédsku, Kanadě a Austrálii. Ta jsou zde popsána jak z hlediska jejich designu, tak i po technické stránce.

Kniha má pevnou vazbu, formátu A4. Je doprovázena mnoha černobílými ilustracemi a fotografiemi jednotlivých krematorií, jež jsou pro podobnou publikaci téměř nezbytností.

Sepsal: Bc. Petr Nouza