1. Titulní strana
2. Co u nás najdete
3. Historický fond
4. Knihovna profesora Nádeníka
5. O Vyčichlově matematické knihovně

O Vyčichlově matematické knihovně

Z podnětu profesora matematiky na Českém vysokém učení technickém Františka Vyčichla 1) vznikla v roce 1945 při znovu­otevření českých vysokých škol z knihoven matematických ústavů pražských technik - české a zrušené německé 2) - společná knihovna matematických ústavů ČVUT. Byla umístěna v budově v ulici Na bojišti 3 poblíž Karlova. Podle pokynů knihovní ra­dy jsem se o knihovnu staral ve studijním roce 1950-51 jako za­čínající Vyčichlův asistent. Na dobu v této knihovně velmi rád vzpomínám. Mohl jsem si zcela volně brát knihy z regálů, a tak jsem se seznamoval s novými či aspoň novějšími geometrickými obory, o kterých jsem za svého studia na přírodovědeckých fa­kultách v Brně a v Praze neslyšel. Tyto obory se pak staly předmětem mého hlavního dlouholetého zájmu. Navíc jsem se v knihov­ně seznámil s referativními časopisy Mathematical Reviews (Providence, R. I.) a Zentralblatt für Mathematik (Berlin) a naučil jsem se s nimi pracovat.

Po předčasném Vyčichlově úmrtí byla při slavnostním vzpo­mínkovém aktu na dveře knihovny umístěna deska s nápisem "Vyčichlova matematická knihovna".

V únoru 2003 jsem redakci časopisu Dějiny věd a techniky (DVT) poslal článek nazvaný "O dvou pražských matematických knihovnách". Byl opožděnou reakcí na příspěvek Aleny Šolcové a Michala Křížka "Matematickou-fyzikální knihovny klasické i elek­tronické", Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 45 (2000), str. 64-71. V oddílu "Matematicko-fyzikální knihovny v našich zemích" chyběla totiž zmínka o velké Vyčichlově matematické knihovně na ČVUT z let 1945-87. Jí patřila druhá část mého článku z roku 2003. 3) Téměř obratem jsem od výkonné redaktorky DVT dostal zprávu, z níž vyjímám: "Váš článek došel v den zase­dání redakční rady našeho časopisu, takže jsem jej nechala pro­jít jednáním. Panoval všeobecný souhlas s tím, že bude zveřej­něn." Nestalo se tak; opakované dotazy, jak redakce s mým ru­kopisem naložila (poslední z listopadu 2004), zůstaly zcela bez odezvy.

Velice děkuji ředitelství Národní technické knihovny, že vyhovělo mé prosbě, aby v budoucnu převzala mou matematickou knihovnu, v níž je též několik set knih, které jsem uchránil při rušení Vyčichlovy knihovny v roce 1987. Vážím si příslibu ředitelství, že přijme a vhodně umístí i pamětní desku, kterou jsem rovněž uschoval. Stejně tak si velmi vážím vstřícnosti, s níž ředitelství navrhlo druhou část mého článku z roku 2003 o Vyčichlově knihovně umístit ve svých informačních prostřed­cích.

Další řádky jsou - až na změněný úvod - přepisem druhé čás­ti mého článku z roku 2003 pro DVT.

Při založení byly cizojazyčné knihy německé, mé­ně francouzské a anglické, výjimečně i italské. Byly mezi nimi i vzácné exempláře z první poloviny 19. století 4) a mnohé podstat­ně novější učebnice, které po roce 1945 nebyly už snadno přístupné ani v cizině. Je pochopitelné, že od konce 40. let byl nákup západních zemí omezen a knihovna byla zcela převážně doplňována z ruské knižní produkce, ať původní, ať přeložené. S mírným zpož­děním tak knihovna stále poskytovala významná matematická díla i západní provenience.

Až do konce 50. let patřila knihovna organizačně k fakultě stavební. Po Vyčichlově úmrtí věnoval knihovně značný zájem a úsilí profesor matematiky na elektrotechnické fakultě ČVUT Zdeněk Pírko (1909-l983) 5), v letech 1950-52 a 1956-60 její děkan. Za svého druhého funkčního období - po Vyčichlově smrti - převedl organizačně knihovnu na elektrotechnickou fakultu a když budova v ulici Na bojišti 3 byla vrácena lékařské fakultě, postaral se o nové umístění knihovny v prostorách elektrotechnické fakulty na Karlově náměstí (ve vnitřním traktu). Tam v ní od konce 70. let pracovala jako knihovnice Adrienna Kuchařová, která k Vyčichlově knihovně měla vřelý vztah, O knihovnu se až do její likvidace velmi vzorně starala. 6)

Je smutnou skutečností, že postupem let byla Vyčichlova knihovna méně a méně využívána, dokonce i kolegy z matematických kateder ČVUT, kteří ji ovšem měli navštěvovat nejvíce. Příležitost­ně jsem upozorňoval na nebezpečí, které knihovně hrozí z malé frekvence; zvláště jsem tak učinil v přednášce v Bratislavě 1984 před učiteli z vysokých technických škol 7). Připomněl jsem, že knihov­ně hrozí uskladnění v depozitáři. Došlo ke kompromisu: Knihovna byla umístěna do budovy rektorátu v Dejvicích, sice s možností vý­půjček, ale bez čítárny a časopisů. K rozhodující krizi došlo o něco později.

V dubnu 1987 - podle příkazu děkana elektrotechnické fakulty Zdeňka Cahy - uložil vedoucí ústřední fakultní knihovny Michal Nádvorník knihovnici A. Kuchařové, aby ihned zahájila práce na zru­šení veškerého fondu Vyčichlovy knihovny 8), ty měly spočívat v nabídce fondů jiným knihovnám a v odprodání zbytku n. p. Sběrné suroviny. Knihy byly nabídnuty 24 knihovnám 9) [10 v Praze, 7 v Bratislavě, 2 v Brně, po 1 v Běchovicích, Liberci, Olomouci, Ostravě a Plzni; nikoliv matematickým katedrám nebo fakultním knihovnám ČVUT]. Pozitivně reagovala třetina oslovených knihoven, jejich zájem převzít část fondu nebyl největší a byl doprovázen odvoláním na nedostatek úložných prostorů. Jen několik pražských kolegů projevilo pochopení a vybralo knihy pro svá pracoviště.

Matematické katedry na ČVUT nepodnikly nic, aby se pokusily likvidaci Vyčichlovy knihovny zabránit, a dokonce se ani nevzchopily k protestu, ačkoliv na nich tehdy ještě bylo dosti kolegů, kteří F. Vyčichla osobně znali. Zvláště tak neučinil Jaroslav Černý, vedoucí katedry matematiky stavební fakulty - tedy praco­viště, které bylo přímým pokračovatelem ústavu, v němž působil F. Vyčichlo. Protože jsem na té katedře dlouhá léta pracoval, vím, že nezájem J. Černého o Vyčichlovu knihovnu byl přímo ostentativ­ní; korespondoval ostatně s jeho nezájmem o vědeckou práci vůbec. Bylo vyloučeno, aby J. Černý nevěděl, kdo byl a co vykonal F. Vy­čichlo. Autorka A. Šolcová pracovala rovněž na katedře, kterou vedl J. Černý, a když existenci Vyčichlovy knihovny ve svém článku za­mlčela, postupovala zcela ve shodě s intencemi J. Černého. Likvidaci knihovny popsal Beloslav Riečan [tehdy profesor na katedře matematiky Vysoké vojenské technické školy v Liptovském Mikuláši] v článku "Vyčichlova knižnica žije", Pokroky 35 (1990), str. 159-170. Začíná takto: "Začiatkom augusta 1987 už boli objed­naní brigádnici na nakladanie knih a autá na ich odvez do zberu." Pak píše, že se nenašel nikdo, "kto by sa bol zasadil o zachovanie knižnice ako celku. Aj vyjadrenie kompetentných matematikov hodno­tilo knižnicu ako inštitúciu, ktorá neobsahuje unikáty, ktoré by sa nenachádzaly niekde inde". Oni kompetentní matematici jen před­vedli, že nebyli vůbec kompetentní k posuzování Vyčichlovy knihovny 10) a zvláště úplně přehlédli skutečnost nanejvýš správně připomenutou B. Riečanem, "že Vyčichlova knižnica ako taká je kulturnou pamiatkou cennou v tom, že v celosti obsahuje matematicko-fyzikálnu tvorbu dotýkajůcu sa nás v posledných dvoch storočiach".

Sjednaní brigádníci byli studenti, měli tedy - s mlčenlivým souhlasem matematických kateder na ČVUT - vykonat vskutku výchov­nou práci: Z knih odtrhat desky a vnitřky odvézt do sběru.

K nejhoršímu nedošlo. Velkou zásluhu na tom mají B. Riečan, jeho kolega z katedry Ján Haluška a důstojníci Milan Vyhnal a Branislav Ohraďan, kteří se všichni postarali, aby daleko největší část Vyčichlovy knihovny převezli z Prahy na Vysokou vojenskou technickou školu do Liptovského Mikuláše. 11) Naopak B. Riečan ve svém článku napsal o knihovnici A. Kuchařové, že "má na záchrane knižnice lví podiel".

V červnu 1987 jsem ve Vyčichlově knihovně vybral přes 1 000 knih 12) (zcela převážně z mého oboru, totiž geometrie) a s významnou pomocí svých tří kolegů jsem tyto knihy umístil do své kance­láře. Uchránil jsem i orámovanou skleněnou desku s nápisem "Vy­čichlova knihovna". Když jsem v červnu 1997 končil své působení na ČVUT, naložil jsem se svazky z Vyčichlovy knihovny takto: Část jsem předal Ústavu matematiky a informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, část katedře matematiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Zbytek jsem odvezl do svého bytu.

Práce ve Vyčichlově knihovně ve školním roce 1950-51 byla pro mne neocenitelná. Bral jsem knihy z regálů, některé studoval, ně­které jen povrchně četl, některé jen letmo prolistoval. Tak se přede mnou otvíraly oblasti geometrie, o kterých jsem neslyšel na univerzitě ani v Brně ani v Praze. Získal jsem přehled o literatuře; získal jsem zkušenosti s knihami a časopisy; obojího dodnes využívám. Kdybych měl moc - jak jsem ji nikdy neměl - a kdyby ještě existovala Vyčichlova knihovna, nařídil bych každému mladému asis­tentovi, který začíná dráhu na matematických katedrách ČVUT, roční pracovní pobyt v ní. Samozřejmě bych se přesvědčil, co jím získal.

V pozdějším dopisu J. Černému, zmíněnému už vedoucímu katedry matematiky na stavební fakultě - opakuji, že ta katedra je přímým pokračováním Vyčichlova ústavu - jsem nezájem o Vyčichlovu knihov­nu a to, co se nad ní schylovalo, nazval "kulturním barbarstvím". B. Riečan zakončil svou vzpomínku na ni takto: Měli bychom "dávat pozor, aby sa také niečo už nikdy a nikde nemohlo zopakovať".

Poznámky

1. Narodil se 22. dubna 1905 v Pardubicích, zemřel 6, ledna 1958 v Praze. Má zcela výjimečné zásluhy o organizaci ma­tematické práce v poválečném Československu a zvlášť na ČVUT. Viz Z. N.: Moji učitelé geometrie, Praha 2011 (sv. 48 edice Dějiny matematiky, MFF UK), str. 223-243, 277- 283 se soupisem článků o F. Vyčichlovi na str. 233. zpět

2. Podle dekretu prezidenta republiky č. 123/1945 Sb. z 18. října 1945 byla pražská německá technika zrušena a její majetek byl přidělen českým vysokým školám. zpět

3. První část onoho článku se týkala knihovny Jednoty česko­slovenských matematiků a fyziků. Ta byla v prvních měsí­cích roku 1951 ze strany ministerstva těžkého průmyslu vystavena brutálnímu nátlaku, kterému mohla čelit jen tak, že svůj dům v Žitné ul. č. 25 a rozsáhlou knihovnu v něm věnovala vznikající Československé akademii věd. Tuto sku­tečnost zmíněný článek v Pokrocích - členském časopisu Jednoty - zcela zastíral.

   V politickém uvolnění po pádu Bachova absolutismu - v období vzniku nejrůznějších spolků v Čechách - 4 studen­ti pražské filozofické fakulty Gabriel Blažek (l842-l9l0), Josef Finger (1841-1925) , Josef Laun (1834-1915} a Josef Vaňaus (1839-1910) založili v březnu 1862 Spolek pro volné přednášky z mathematiky a fysiky. Po 7 letech se přejmeno­val na Jednotu českých matematiků. Ta v březnu 2012 osla­vila v Karolinu za účasti prezidenta České republiky Vác­lava Klause a dalších významných hostů 150 let svého trvá­ní. Pro dějiny Jednoty viz nejlépe František Veselý: 100 let Jednoty československých matematiků a fyziků, Praha 1962, 132 str. a Jindřich Bečvář - Martina Bečvářová: 150 let Jednoty českých matematiků a fyziků, Sborník 33. mezi­národní konference Historie matematiky (Velké Meziříčí 24. - 26. VIII 2012), Praha MFF 2012, str. 11 - 118 s rozsáhlými literárními údaji. zpět

4. Konkrétní příklady: a) Pro historický vývoj geometrie je dodnes velmi významná kniha Michel Chasles (l793-1880): Apercu historique sur l'origine et le développement des methodes en géometrie, particuliérement de celles qui se rapportent a la géométrie modeme, ..., Bruxelles 1837. Toto první vydáni v knihov­ně nebylo, ale byl v ní jen o 2 roky mladší německý překlad Geschichte der Geometrie, hauptsächlich mit Bezug auf die neueren Methoden, Halle 1839, str. 662 a druhé francouzské vydáni Paris 1875, str. 572. O trvalé důležitosti této knihy svědčí její poslední nezměněné francouzské vydání Paris 1989. - b) Pro geometrické konstrukce byla rovněž velmi významná kni­ha Lorenzo Mascheroni (1750-1800): La geometria del compasso, Pavia 1797; 2. vyd. Palermo 1901. Francouzské překlady jsou Paris 1798 a 2. vyd. Paris 1828 (str. 529), které bylo ve Vyčichlově knihovně. Německé překlady jsou Berlin 1825; 2. vyd. Halle 1880. zpět

5. Nekrolog od Karla Drábka je v Pokrocích 29 (l984), str. 52-54; články k 70. narozeninám od téhož autora tamtéž 24 (1979), str. 353-354 a v Časopisu pro pěstování matematiky 105 (l980), str. 216-218. zpět

6. To zřetelně dosvědčuje i dále citovaný Riečanův článek. zpět

7. Byla uveřejněna jako "Náměty k práci mladého učitele", Zborník 18. celoštátnej konferencie o matematike na vysokých ško­lách technických, ... Bratislava 1984, str. 37-56; viz str. 4.7. zpět

8. Přípis Michala Nádvorníka č. j. 1856/37l/87 z 21. dubna 1987. Likvidace měla být dokončena do 1. září 1987. S přípisem jsem se seznámil ve Vyčichlově knihovně. zpět

9. Přípis proděkana pro vědeckovýzkumnou činnost elektrotechnické fakulty Václava Chalupy č. j. 1723/11/1987 z 16. dubna 1987. Rovněž s tímto přípisem jsem se seznámil ve Vyčichlově knihov­ně. zpět

10. Viz třeba pozn. 4). Ze svého působeni v knihovně 1950-51 si pamatuji, že v ni byly desítky ročníků referativních perio­dik: Jahrbuch über die Fortschritte der Mathematik, Mathematical Reviews a Zentralblatt für Mathematik. zpět

11. Viz výše citovaný Riečanův článek. zpět

12. O celkovém počtu svazků ve Vyčichlově knihovně mohu poskytnout jen velmi přibližnou představu: Odhaduji jej kolem 10 000. Z. Riečanova článku lze odvodit, že do Liptovského Mikuláše odváželi asi 6 000 svazků. Něco rozebraly jiné knihovny, viz hořejší text kolem pozn. 9), nemalou část jsem vybral sám. zpět

Sepsal: Zbyněk Nádeník