Pivovarnictví

To, co se označovalo v nejrůznějších jazycích jako pivo často, nebyl nápoj vařený ze sladu, chmele a vody. Produkce piva byla závislá na dostatečné produkci pšenice a ječmene, chmel rostl často divoce a pouze nutnost jeho vyšších výnosů nutila k jeho zemědělské kultivaci. Pivo souviselo i s právem, právovárečné byly nejprve kláštery, královská města a později se v rámci emancipace měst rozšiřuje také na jednotlivé měšťany. Později se velký počet měšťanských pivovarů snižoval v souvislosti s koncentrací výroby piva do panských pivovarů, z nichž většina měla zajištěný odbyt poddaných. Zdokonalování výroby piva přineslo i potřebu odborné literatury, v českých poměrech napsal první odborný spis Tadeáš Hájek z Hájku De cerveceria. První česky psanou odbornou pivovarnickou učebnici Počátkové základního naučení o vaření piva vydal v roce 1801 reformátor pivovarnictví František Ondřej Poupě. Dalším významným reformátorem české pivovarnictví byl Karel Napoleon Ballling, který ve svém hlavním díle Die Gährungschemie (v historickém fondu NTK signatura C 675). Na něj navazoval Antonín Bělohoubek například v knize O vrchním kvašení mladinek pivních (v historickém fondu NTK signatura C 1447).

Sepsal: PhDr. Michal Janata

Editor: Petr Nouza Poslední změna: 30.3. 2016 11:03