1. Titulní strana
2. Co u nás najdete
3. Historický fond
4. Knihovna profesora Nádeníka
5. Jak vznikala má knihovna

Jak vznikala má matematická knihovna

Počátky mé matematické knihovny jsou už z první poloviny 40. let, kdy jsem byl žákem reálky v Prostějově; byly tehdy z mé strany zcela neuvědomělé. Knihovnu jsem pak různými způso­by rozšiřoval 70 roků. Po nich nastala chvíle, kdy bylo třeba předem se o ni postarat v situaci, až nebudu moci pracovat ne­bo až zemřu.

Od začátku svého studia v Praze v říjnu 1947 jsem byl ča­stým, v delších obdobích i téměř pravidelným návštěvníkem Stát­ní technické knihovny v Klementinu a totéž platí po jejím pře­stěhování do novostavby v dejvickém areálu ČVUT a současném přejmenování v Národní technickou knihovnu. Nemohla mi tehdy být vzdálena myšlenka, zda by mé knihy převzala. Velmi děkuji ředitelství Národní technické knihovny, že přislíbilo tak uči­nit. Zvláště si vážím vzácné vstřícnosti, s níž tak učinilo a zamýšlí zachovat knihovnu jako celek. O zprostředkování se zasloužil vedoucí historického fondu pan Adin Ljuca; vyslovuji mu při této příležitosti svůj opravdový dík.Vskutku rád uskutečňuji návrh, abych popsal, jak má knihov­na vznikala. Jsem za něj velmi povděčen.

Reálka, původně 7-letá, na které jsem od září 1939 studo­val, byla v roce 1943 prodloužena na 8 let. V kvartě jsme měli nový předmět - deskriptivní geometrii. Pro něj jsem si vypůjčil v žákovské knihovně učebnici Josef Pithardt - Ladislav Seifert: Deskriptivní geometrie pro IV. třídu reálek (1. vyd. 1910, řada dalších) 1). Ze zvědavosti jsem ji otevřel a začal číst první stránky - jednaly o elipse vznikající zahradnickou konstrukcí a jejích základních vlastnostech. S překvapením jsem zjistil, že autorům rozumím, a že to, co napsali, mě zajímá. Tak se sta­lo, že jsem si opatřil i další 3 učebnice deskriptivní geome­trie pro kvintu, sextu a septimu. S jejich prvním autorem jsem se nikdy osobně nesetkal. S druhým ano, dva roky jsem poslou­chal jeho přednášky z geometrie na přírodovědecké fakultě br­něnské univerzity a vykonal u něho první státní zkoušky z matematiky a deskriptivní geometrie. 2)

Podnícen lehkostí, s níž jsem se vyrovnával s kvartánskou učebnicí deskriptivy, začal jsem číst i kvartánskou učebnici planimetrie, jejímž autorem byl Jan Vojtěch. A došlo k tomu, k čemu došlo s učebnicemi deskriptivy: Po učebnici planimetrie následovaly Vojtěchovy učebnice stereometrie, trigonometrie a analytické geometrie. 3) Když někdy asi v roce 1943 se vyřa­zovaly z žákovské knihovny starší knihy (nestačilo na titulních listech začernit vše, co připomínalo Československo), uchránil jsem si učebnice matematiky a dějepisu pro kvartu až septimu a francouzštiny pro tercii až septimu. Bohužel při častějších stěhováních mi zůstaly jen učebnice geometrie včetně deskrip­tivy. Staly se skromným základem mé odborné knihovny.

Z reálky jsem chodil domů Plumlovskou ulicí kolem knihku­pectví, v jehož výloze jsem někdy ještě jako kvartán zahlédl časopis Rozhledy matematicko-přírodovědecké. Začal jsem jej kupovat. Vydávala jej Jednota českých matematiků a fyziků 4). Do­dnes mám všechna čísla 10 ročníků 21 (1941/42) až 30 (1950/51). Pak se změnil vydavatel i redakce, která oznámila čtenářům svůj úmysl "přispívat k budování socialismu v naší krásné vlasti", takže jsem odebírání ukončil.

Z Rozhledů jsem se dověděl o Jednotě a její vydavatelské činnosti, zvláště o útlých knížečkách z edice Cesta k vědění, které vycházely od roku 1940 jako sice malá, ale významná ná­hrada vysokoškolského studia pro absolventy gymnázií, když všechny české vysoké školy byly německou okupační mocí v listopadu 1939 uzavřeny. Mezi prvními 10 svazečky z let 1940-41 byly 4 ma­tematické, mám je dodnes. Dvě z nich jsou geometrické - Josef Holubář: O metodách rovinných konstrukcí (Úloha Apolloniova a úlohy příbuzné) a Ladislav Seifert: Imaginární elementy v geometrii. 5)

V roce 1943 jsem se přihlásil do Jednoty. Ta tehdy posky­tovala členům na knihy svého nakladatelství citelné slevy 20 %, které spolu s odměnami za řešení úloh z Rozhledů v letech 1943- 44-45 přispěly k tomu, že jsem ještě jako středoškolský student vlastnil všechny matematické knihy, které Jednota tehdy měla v prodeji. Když po válce Jednota rozšířila svou vydavatelskou činnost, tak jsem svého členství stále využíval až do téměř smr­telného úderu, kterým komunistická brutalita v roce 1951 zasáhla Jednotu. 6)

K Prostějovu připojím ještě tuto vzpomínku. Už dávno nevím, jak jsem se dověděl, že v pražském nakladatelství Melantrich vyšla v roce 1944 učebnice Projektivní geometrie I; autorem byl Václav Hlavatý, profesor Karlovy univerzity. Poprosil jsem knihkupce v Plumlovské ulici, zda by mi ji mohl objednat. Odpověď byla stručná: "Přijďte si pozítří." Dodržel slovo, a to bylo tak rok před koncem války. Mé pozdější až nynější zkušenosti s objednáváním knih, zvláště z ciziny, jsou opakem k "Přijďte si pozítří".

Po 4 semestrech v Brně jsem od října 1947 pokračoval na přírodovědecké fakultě v Praze. Už v roce 1948 jsem objevil dal­ší pramen matematických knih - prodejnu ruské literatury "Sovět­ská kniha" na Václavském náměstí. První tři knihy, které jsem si v ní opatřil, jsem později měl mnohokrát v rukou. Byly to učebnice Г. М. Фихтенгольц: Курс дифференциального и интегрального исчисления, II, Москва 1948 [dočkala se - spolu s I. a III. dílem, které jsem si později též opatřil - mnoha vydání, německý překlad všech dílů v NDR deseti] a С. П. Фиников: Метод внешних форм Картана в дифференциапьной геометрии, Москва 1948 7) a ruský překlad rovněž Москва 1948 německé monografie D. Hilbert: Grundlagen der Geometrie, Leipzig-Berlin, 7. vyd. 1930.

Později se ještě zmíním, jak mnoho jsem využíval prodejny Sovětská kniha.

Studium jsem dokončil II. státními zkouškami z matematiky a deskriptivní geometrie na podzim 1949. Na školní rok 1949/50 jsem získal stipendium Badatelského ústavu matematického při České akademii věd a umění. V následujícím školním roce jsem byl asistentem na katedře matematiky ČVUT (tehdy společné pro všech­ny fakulty), která byla v ulici Na bojišti č. 3; vedoucím kate­dry byl profesor František Vyčichlo (1905-1958) 8). Měl jsem na starosti cvičení k jeho přednáškám a podle pokynů knihovní rady jsem vedl katedrální knihovnu. Vznikla v roce 1945 z Vyčichlova podnětu spojením knihoven všech matematických ústavů ČVUT a zrušené pražské německé techniky. Byla umístěna ve velké vysoké místnosti s okny do zahrady, v níž je známý Dientzenhoferův letohrádek Amerika. 9) Knihovna byla ideálním místem pro studium, též proto, že byla málo navštěvována [nízký zájem o ni mi byl tenkrát příjemný - protože jsem byl málo rušen - ale už tehdy jsem jej považoval za chybu až zcela nesrozumitelnou]. "Spoly­kal" či aspoň prohlédl jsem mnoho knih a seznámil se s obory, o kterých jsem za studií v Brně i v Praze nic neslyšel a kte­rým jsem se později věnoval. A navíc: V knihovně byly svazky dvou referátových časopisů: Zentralblatt für Mathematik, Berlin, který vychází od roku 1931 [svým způsobem navazoval na dřívější Jahrbuch über die Fortschritte der Mathematik z let 1868-1942; je v Národní technické knihovně] a Mathematical Reviews, Washing­ton, s 1. ročníkem 1940; oba časopisy vycházejí dodnes. Zvykl jsem si tyto referátové časopisy pravidelně prohlížet, a tak mít jakýsi přehled o geometrické knižní i časopisecké literatuře. 10)

V první polovině 60. let jsem se stal přispěvatelem jak ZfM, tak MR. Do poloviny 90. let jsem pro ně už napsal přes 500 referátů o pracích z geometrie a též z geodézie, pokud v nich byla význam­nější aplikace matematiky. V mé knihovně je tak 20 úplných roč­níků MR z let 1963-1982 [za rok 1982 asi 5 500 stran referátů a asi 2 000 stran různých indexů, obojí velkého formátu] a z řady následujících jen geometrické části. Získal jsem tak rozsáhlou sbírku referátů a řadu knih. Pro svou práci na geodetickém oboru mi přišla z ZfM vhod kniha Martin Hotine: Mathematical Geodesy, Washington 1969. [Jen velmi zřídka se v matematickém časopisu ob­jeví příznivá recenze knihy o geodézii, Hotineova je takovou vý­jimkou, viz The American Mathematical Monthly 78 (1971), 419-421.] V ní jsou tensorový počet a jím studovaná diferenciální geometrie důsledně aplikovány na geodézii. O této knize jsem mluvil ve svých doporučených přednáškách pro geodety a "překládal" jsem Hotinův tensorový počet do Cartanova počtu vnějších forem. Když jsem v roce 1995 z redakce MR dostal k vypracování referátu knihu Joseph Zund: Foundations of Differential Geodesy, Berlin-New York 1994, v níž autor ke studiu geodetických problémů využívá vněj­ších forem, velmi jsem litoval, že nevyšla dříve, abych vzhledem ke svému rozhodnutí o ukončení práce na fakultě mohl o ní a o dalších aplikacích počtu vnějších forem v geodézii vykládat v do­poručené přednášce pro geodety souvisle aspoň několik semestrů.

Vrátím se ještě k prodejně "Sovětská kniha", jejímž častým návštěvníkem jsem byl přes 40 roků až do začátku 90. let, kdy za­nikla. Prodejna vydávala týdně seznamy nově došlých knih a - což bylo ještě příhodnější - rozesílala rovněž týdně Новые книги СССР, které se připravují k vydání a je možné si je předem ob­jednat. Nedávno jsem našel své záznamy, za kolik jsem v 7 letech 1982-88 nakoupil v Sovětské knize: za 3 900,- Kčs. Cena svazku se v průměru mohla pohybovat kolem 30,- Kčs (papír byl zpravidla špatný), takže jen v 80. letech jsem v Sovětské knize koupil víc než 150 knih. Zdaleka se nejednalo jen o autory ze SSSR, podstat­nou část mého nákupu tvořily ruské překlady matematické literatury anglické, značně méně německé, výjimečně i francouzské. Měl jsem předplaceny měsíčně vycházející sešity Новые книги за рубежом, v nichž byly obsáhlé recenze knih, jejichž ruské překlady se připravovaly. Stačilo si tak 2-3 roky počkat na ruskou verzi, která pak byla ke koupi za několik desetikorun.

V roce 1953 začal vycházet i ruský referativní časopis. Ob­jednal jsem - a odebíral jej až do začátku 90. let, kdy přestal docházet - nejdříve tu jeho část ze souboru Реферативный журнал - Математика, která obsahovala práce z geometrie, o něco později i vydání pro geodézii Реферативный журнап - Геодезия и аеросъемка. Roční předplatné pro oba ča­sopisy bylo až směšně malé, zvyšovat se začalo až asi od polovi­ny 80. let. Mám jistý důvod soudit, že víc se v tom totiž činil český dovozce. Byli kolegové, kteří se na ruský referátový časopis dí­vali úkosem - zcela neprávem; vím o referátech, které v РЖ - Мат byly dříve než v MR.

Často jsem slýchal stížnosti kolegů-matematiků na nepřístupnost časopisecké i knižní literatury nebo aspoň informací o ní. Považoval jsem je za liché. Všechny tři referativní časopisy - americký, německý i ruský - byly přístupné v pražských knihovnách; pamatuji si, jak maličko byly využívány. Když byla Státní technická knihovna ještě v Klementinu, byla v ní speciální čítárna referativních periodik. Čtenáři v ní byli vzácní.

I v době hluboké normalizace jsem od několika nakladatelství vědecké literatury v západních zemích dostával prospekty; o na­bízených knihách jsem si ovšem mohl jen snít.

Nemálo knih o geometrii jsem dostal od svých kolegů, zcela převážně zahraničních. Ti byli z univerzit v Bochumu, Greifswaldu, Postupimi a Záhřebu; z technik v Bukurešti, Darmstadtu, Dráž­ďanech, Charkově, Mnichově, Štýrském Hradci a Vídni; z Vysoké ško­ly umělecké v Berlíně a z Vysoké školy pedagogické v Drážďanech a Erfurtu. Xeroxovou kopii 1. vydání (velice vzácného) Mongeovy Géométrie descriptive, Paris 1795 mi opatřili kolegové z geometrického ústavu vídeňské Technické univerzity. Svá díla o geometrii mi věnovali Hugo Kasper 11) z Vysoké školy technické v Curychu (Eidgenössische Technische Hochschule); Siegfried Heitz 12), ředitel ústavu teoretické geodézie na univerzitě v Bonnu; Milan Burša 13) z Astronomického ústavu Akademie věd ČR se svými spolupracovníky. Od svých kolegů ať z naší republi­ky, ať z ciziny jsem dostal i mnoho separátů.

Geodetická literatura - až na výjimky z vyšší geodézie [novějším pojmenování geodézie fyzikální, kosmická a pod., se značným podílem matematiky] - tvoří sice malý, ale nikoliv zane­dbatelný zlomek mých knih. Můj zájem o ni byl přirozený. Od zimního semestru 1954/55 jsem přednášel matematiku na geodetickém oboru ČVUT až do června roku 1997 14).

Někdy v druhé polovině 50. let knihovna zeměměřické fakulty vyřazovala knihy, které si mohli zájemci rozebrat; byly to svaz­ky starší i novější. Velmi jsem toho využil a obstaral si tak základ geodetické části své knihovny. Bylo mi nesrozumitelné, že se katedry zbavovaly významných knih, ale ochotně jsem si vybí­ral ať starší, ať novější svazky [z prvních třeba Friedrich Hel- mert: Die mathematischen und physikalischen Grundlagen der höheren Geodäsie I. a II, Leipzig 1880 a 1884 (na řadu desetiletí základní dílo, reedice ještě 1962 ; z druhých třeba Friedrich Hopfner 15) : Physikalische Geodäsie, Leipzig 1933 (už první ka­pitola jedná o Laplaceově operátoru v eliptických souřadnicích, což je studentům geodetického oboru Stavební fakulty nepřed­stavitelně vzdálené) a téhož autora Grundlagen der Geodäsie, Wien 1949 (sympatický pokus sblížit matematiku s geodézií)].

Podobnou skupinu tvoří knihy o výtvarném umění a architek­tuře, zvláště pokud souvisejí s geometrií. Bylo pro mě příjem­ným překvapením zjistit ještě v době, kdy Státní technická knihovna byla v Klementinu, že vlastní také drahá díla o umění. Příkladem je reprezentativní vydání reprodukcí, které uspořádal Frank Zöllner: Leonardo da Vinci 1452-1519. Malířské a kreslíř­ské dílo, Bratislava 2005, 695 str. formátu skoro 30 x 45 cm (německý originál Köln a. R. 2004). Díky vzácné ochotě zaměstnanců STK mám z této publikace též rozměrné reprodukce Leonardových nákresů dvou přístrojů s cylindrickou a kónickou šroubovicí a barevné reprodukce nástěnné malby Poslední večeře z let asi 1495-1497 v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně (originál má rozměry 460 x 830 cm, reprodukce 28 x 52 cm). Na této malbě jsem studentům ukazoval, jak Leonardo zřejmě úmyslně porušil geometrické zásady lineární perspektivy, aby zdůraznil estetický dojem.

Na reálce jsme měli kreslení až do oktávy, patřilo spolu s matematikou, deskriptivní geometrií a dějepisem k mým oblíbe­ným předmětům. Snad se tak projevil jakýsi sklon po otci, který při svém učitelském povolání též maloval. Motiv z jeho rodné vsi na Klatovsku visel v mé pracovně na fakultě a visí i v mé domácí pracovně.

V roce 1985 bylo 100 leté výročí narození Františka Kadeřáv­ka, dlouholetého profesora deskriptivní geometrie na Fakultě sta­vební a v roce 1945 prvního poválečného rektora ČVUT. Vydal něko­lik knížek o vztazích mezi geometrií a výtvarným uměním s archi­tekturou. Nejpěknější z nich je Geometrie a umění v dobách minu­lých, Praha 1935, 87 str., 70 obr. Snažil jsem se, aby k zmíně­nému jubileu vyšla reedice v tehdejším Státním nakladatelství technické literatury. Až na 3 případy jsem našel literaturu, z níž F. Kadeřávek převzal obrázky. Ale vydání překazil jistý "politicky kovaný" člen redakční rady tvrzením, že autor píše mnoho o sakrálních stavbách. To nevadilo známému lipskému nakla­datelství Teubner, které knížku zařadilo do svého edičního plánu ještě před "Wende" v roce 1989 na podnět prof. Petera Schreibera z univerzity v Greifswaldu; on, doc. Leo Boček z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a já jsme Kadeřávkovu knížku přeložili do němčiny. V důsledku známých událostí se vydání v Lipsku zpozdilo a došlo k němu až v roce 1992. Teprve v 90. le­tech vyšly české reedice.

V roce 1987 mě vedoucí katedry matematiky na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity doc. Ivo Fischer požádal, abych pro studenty jeho katedry - tedy budoucí učitele i geometrie - konal výběrovou přednášku na téma, které si sám zvolím. Díky přípravě nového vydání Kadeřávkovy knížky jsem je měl po ruce - geometrie a výtvarné umění s architekturou. Přednášku jsem, ovšem s různými modifikacemi, opakoval asi po 15 let. V nich a po nich jsem (od drobných až po velmi výpravné) shromáždil přes 150 knih s touto tématikou. Zvláště si cením souborného vydání grafických prací, jejichž autorem je Holanďan Mauric Escher J. Locher: Leben und Werk M. E., Eltville am Rhein 1986, 349 str. Opatřil jsem si je, když jsem v první polovině 90. let byl ve Štýrském Hradci na kratším pobytu na Technické univerzitě na pozvání jejího rektora profesora deskriptivní geometrie Hanse Voglera. Darem od zmíněného už profesora Petera Schreibera jsem dostal reprezenta­tivní soubor Albrecht Dürer - Das druckgraphische Werk III, Buch- illustrationen; München 2004 s podrobnou Schreiberovou geometri­ckou analýzou Dürerova spisu Underweysung der messung, Nürnberg 1525 na str. 168-278. Nemálo literatury a rysů ke geometrii ve výtvarném umění jsem získal od prof. Alfreda Mücklera, rektora Vysoké umělecké školy v Berlíně. Přednášel i v Praze, naopak já mám pěkné vzpomínky na svou návštěvu jeho školy.

O vztazích mezi geometrií a výtvarným uměním či architektu­rou jsem opakovaně mluvil i v jednorázových přednáškách, též pro své studenty z geodetického oboru ČVUT. Rád připojuji, že jsem býval překvapen jejich zájmem.

Už jsem se zmínil o knihovně matematických ústavů ČVUT, kte­rá vznikla z podnětu profesora Františka Vyčichla (viz pozn. 8) hned po znovuotevření českých vysokých škol v roce 1945. Dva semestry 1950-51 jsem jako začínající Vyčichlův asistent tuto knihovnu vedl podle pokynů knihovní rady. Knihovna byla zrušena v roce 1987. O jejích osudech ve 42 letech jejího trvání podrob­něji píši ve stati Vyčichlova matematická knihovna. Na tomto místě zopakuji tedy o ní jen to nejdůležitější.

Po Vyčichlově předčasném úmrtí byla knihovna z Fakulty sta­vební převedena na elektrotechnickou a přestěhována do vhodných místností s čítárnou v nádvorní budově komplexu ČVUT na Karlově náměstí. Ke konci 70. let byla znovu přemístěna do suterénu rek­torátu v Dejvicích (roh ulic Zikovy a Šolínovy), ale už bez časopisů a bez čítárny. Bylo jen otázkou času, kdy jí začne hrozit zrušení. Přispíval k tomu vydatně velký nezájem o ni ze strany učitelů matematických kateder ČVUT. V dubnu 1987 bylo přikročeno k její likvidaci. Před hrozícím převezením do n. p. Sběrné su­roviny - byli jím pověřeni studenti, vskutku "výchovný" úkol, ji z největší části zachránili kolegové ze Slovenska. Víc něž 1 000 knih jsem 10 let uchovával ve své pracovně na Stavební fa­kultě. Když jsem z vlastního rozhodnutí v polovině roku 1997 od­cházel do důchodu, postoupil jsem několik set svazků kolegům na univerzitách v Opavě a v Plzni. Zbytek jsem - rovněž několik set svazků - odvezl do našeho domu; byly to ovšem téměř výlučně knihy o geometrii a současně největší jednorázový přírůstek mé knihovny. Dodnes s lítostí vzpomínám na svou bezmoc vůči nezájmu matematic­kých kateder ČVUT, především svého pracoviště, které je přímým pokračováním Vyčichlova ústavu.

Bezprostřední blízkost mnoha knih o geometrii z Vyčichlovy knihovny mi značně usnadnila práci v po­sledních 15 letech.

Jsem vskutku rád vědomí, že snad někdy studenti využijí knihovny, kterou jsem rozšiřoval 70 let. Jsem za tuto možnost opravdu povděčen ředitelství Národní technické knihovny.

Poznámky

1. Podrobně o Pithardtových-Seifertových učebnicích píši ve 48. svazku edice doc. Jindřicha Bečváře z Matematicko-fyzikální fakulty "Dějiny matematiky"; svazek se jmenuje "Moji učitelé geometrie", Praha MFF 2001, 291 str; viz str. 28 a 64-72. Je v badatelně historického fondu v příruční knihovně. zpět

2. Viz knihu citovanou v pozn. 1), str. 109-222. zpět

3. Viz knihu citovanou v pozn. 1), str. 32-34 a 41-64. zpět

4. Po pádu Bachova absolutizmu v r. 1859 došlo v českých zemích k politickému uvolnění, při kterém vznikaly spolky; mezi nimi v roce 1862 i zmíněná Jednota [po r. 1918 československých matematiků a fyziků, za protektorátu březen 1939 - květen 1945 a od ledna 1993 jen českých]. Letos v březnu oslavila Jednota v Karolinu 150. výročí od svého založení. Rovněž v roce 1862 byla Miroslavem Tyršem založena tělocvičná organizace Sokol. V ní jsem od roku 1939 (s výjimkou několika protektorátních let, kdy byla německou okupační mocí zakázána) pravidelně cvičil v Prostějově, Brně a Praze. Rád vzpomínám na svou účast jako cvičence při sletu v polovině roku 1948. Incident, ke kterému došlo při sletovém průvodu Prahou na Staroměstském náměstí, velmi urychlil ničení Sokola jako ideo­vého odpůrce komunistů. zpět

5. Viz knihu citovanou v pozn. 1), str. 151-160. zpět

6. Nejúspěšnější období Jednoty se přibližně krylo s roky 1. republiky. Jednota vlastnila velkou matematickou a fyzikální knihovnu, novostavbu v Žitné ulici, nakladatelství s výrobou rýsovacích pomůcek a dokonce vlastní tiskárnu, což prý byl světový unikát. Knihovnu a dům zachránila Jednota jen tak, že ji darovala vznikající Čsl. akademii věd. Trvalo 5 let, než se Jednota vzpamatovala. Zásluhu na tom měl tehdejší ministr škol­ství František Kahuda, dlouholetý člen Jednoty. Pro historii Jednoty viz nejlépe František Veselý: 100 let Jednoty česko­slovenských matematiků a fyziků, Praha 1962, 132 str. a Jin­dřich Bečvář - Martina Bečvářová: 150 let Jednoty českých ma­tematiků a fyziků, str. 11-118 ve sborníku (editoři J. a M. Bečvářovi) 33. mezinárodní konference historie matematiky, Praha, MFF 2012. zpět

7. Finikovova kniha má 430 stran a na zadní desce vyraženou cenu 100,- Kčs ve staré měně před peněžní reformou v roce 1953. Od poloviny roku 1951 jsem byl aspirantem Matematického ústavu ČSAV, měsíční stipendium bylo 5 000,- Kčs. Kniha o rozsahu kolem 400 stran vydaná nyní ve Spojených státech stojí nejméně 60 USD = 1 200 Kč. Doktorandi mají měsíční stipendium - mírně je nadsadím - 7 000,- Kč. Takže poměr stipendia a ceny knihy v roce 1951 byl 5 000 : 100 = 50, nyní po 60 letech 7 000 ; 1 200 = 6. Poměry jsou tak rozdílné, že je nelze vysvětlit jen značně horší kvalitou papíru ruské knihy. Ale byly i výjimky. Máme výpravné bibliofilské vydání známé komedie (pokud se vezme do­slova, nikoliv jako metafora, kdy znamená opak) А. С. Грибоедов: Горе от ума, Москв 1983 anebo rovněž biblio­filské vydání Francois Villon: Oeuvres, Moscou 1934 v původním starofrancouzském znění a v přepisu do současné francouzštiny včetně slavné Balady protikladů a v ní verše na str. 275, ř. 4 zd., který dráždil jistou stranu: "Jsem stranický, jsem zastánce všech stran" [překlad Otokara Fischera 1927, viz Francois Villon: Šibeničník, Praha 1987, str. 159]. zpět

8. Měl ohromné zásluhy o organizaci matematické práce v naší re­publice. Jeho přístup ke studentům s vážným zájmem o matema­tiku byl zcela výjimečný, poznal jsem jej sám na sobě. Pro Vyčichlovo působení viz v knize citované v pozn. 1) str. 223- 243 a 277 - 283; další články o F. Vyčichlovi jsou uvedeny v se­znamu na str. 233. zpět

9. Kilián Ignác D. (1689-1751). Na klenbě hlavního sálu je malba Jana Ferdinanda Schora [l686-1767; od r. 1726 Willenbergův ná­stupce v profesuře pražského inženýrského učiliště] znázorňu­jící výjev Archimedovy smrti a v rozích stropu jsou - od téhož autora - portréty Eukleida a Apollonia. zpět

10. Asi v roce 1950 (patrně z Mathematical Reviews) jsem se dově­děl o knize Élie Cartan: Les systémes différentiells extérieurs et leur applications géométriques, Paris 1945. Při častých ná­vštěvách knihovny v Klementinu jsem na rohu ulic Valentinská a Veleslavínova objevil Librairie parisienne, v kterém mezi hro­madami knih kraloval pan Léon Pommeret. Cartanovu knihu mi ob­jednal a dodal. Vícekrát jsem jeho ochoty nemohl využít; pro podezření ze špionáže byl vypovězen. V ruském překladu kniha později vyšla v Moskvě 1962. zpět

11. Do roku 1945 profesor geodézie na německé technice v Brně, autor rozsáhlých tabulek a pojednání o vytyčování klotoidy jako přechodnice při stavbě dálnic z přímé tratě do kruhového oblouku [klotoida má jediný inflexní bod, podle kterého je symetrická; její křivost v bodě B] je úměrná délce oblouku od inflexního bodu k bodu B]. S M. Kašparem jsem se setkal v roce 1971 na mezinárodním kongresu zeměměřičů ve Wiesbadenu. Byl vůči mně velice přátelský, mluvil perfektně česky. zpět

12. Ředitel ústavu teoretické geodézie na univerzitě v Bonnu. V roce 1989 jsem ho navštívil, setkal jsem se s výjimečně pří­větivým přijetím. O jedné z jeho knih věnované důsledné apli­kaci tensorového počtu v geodézii jsem mluvil ve svých dopo­ručených přednáškách pro geodety. zpět

13. Na spolupráci s profesorem M. Buršou rád vzpomínám. Měl jsem příležitost zblízka sledovat jeho náročnost na vědeckou práci v jeho funkcích inspektora komise pro CSc. z geodézie a před­sedy komise pro DrSc. z geodézie. Oblibu si svým požadavkem na kvalitu disertací nezískal. Je vážná - a ve svých důsled­cích velice zlá chyba - že nad nynějšími doktoráty Ph.D. na geodetickém oboru ČVUT není podobně přísný arbitr jako byl prof. Milan Burša. zpět

14. V roce 1953 vznikla ze zeměměřického oddělení Fakulty speci­álních nauk samostatná Fakulta zeměměřická. Trvala pouze 6 let, už v roce 1959 byla připojena k Fakultě stavební jako její součást. Tento stav trvá dodnes. zpět

15. Narodil se 1881 v Trutnově, studoval na německých vyso­kých školách v Praze. V roce 1936 byl jmenován profesorem vyš­ší geodézie na vídeňské technice. Po připojení Rakouska k Ně­mecku v březnu 1938 byl přinucen odejít do důchodu. V roce 1942 odmítl pozvání stát se korespondujícím členem z Hitlerova podnětu založené německé Akademie věd v Praze. Od roku 1945 znovu působil na technice ve Vídni. V roce 1949 tragicky zemřel. [Viz nekrolog od K. Rohrera v Österreichische Zeit- schrift für Vermessungswesen 37 (l949), 73-80.] zpět

Sepsal: Zbyněk Nádeník