Michal Cáb - Zvuková instalace

Projekt vznikl v rámci “Mezioborové rezidence v NTK”. Období od října do prosince 2010 bylo prvním průzkumem prostoru a možností realizace rezidenčních projektů v prostoru knihovny. V rámci pokusného představení site-specifických uměleckých děl byly připravené tři projekty: Martin Hrubý, Petr Krátký, Viktor Čech: 74°C, zvukovou instalaci Michala Cába a sérii pohybových obrazů Myšlenky taneční skupiny Loco:Motion Company.Projekt vznikl v rámci “Mezioborové rezidence v NTK”. Období od října do prosince 2010 bylo prvním průzkumem prostoru a možností realizace rezidenčních projektů v prostoru knihovny. V rámci pokusného představení site-specifických uměleckých děl byly připravené tři projekty: Martin Hrubý, Petr Krátký, Viktor Čech: 74°C, zvukovou instalaci Michala Cába a sérii pohybových obrazů Myšlenky taneční skupiny Loco:Motion Company.

Michal Cáb, řečený někdy také Cabowitz, je především hudebník. A dělá to hodně nahlas, takže ho můžeme zařadit do krabičky "noise music". Pozvání na měsíc si "omakávat" knihovnu přijal okamžitě a to i s omezením, že musí být hodně potichu. Tuhle stránku totiž v sobě taky má: ticho, soustředění a meditace. I když to může znít divně, Cabowitzův hluk je plný ticha.

Audiovize NTK vykračuje z rámu LCD monitoru, aby představila něco více “audio” než “video”. Michal Cáb nás pobízí, abychom se zaposlouchali neviditelné tužky, která běží po povrchu listu papíru. Když budete pozorní, neunikne vám text: “...kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem...” (1 Kor. 13). Na pomyslném prahu - území nikoho - který tvoří schodiště z “akvária” (prostor s infopultem na 1NP) na “dno Macochy” (hala služeb 2NP) umístil autor očistnou sprchu, která nás upomíná na etický rozměr vědění.Touto clonou procházíme při příchodu do knihovny i odchodu z knihovny a umělec nás vyzývá, abychom uvažovali, k jakým účelům využijeme informace, které přicházíme hledat, nebo se kterými odcházíme. Akt psaní se odehrává v čase, slovo za slovem, hláska za hláskou odvíjí se text, strukturuje náš čas, teče v protisměru entropického toku. Informace je protikladem entropie, je to nepravděpodobné uspořádání. Vytváření informací je tudíž lidskou snahou jít proti přirozenému běhu věcí, který se ubírá směrem k zániku a rozkladu. I láska je takový pořádající element a k tomuto poznání nás upřimuje právě text “Hymnu lásky” Sv. Pavla zTarsu (1 Kor. 13). Můžeme toto poznání označit třeba za banální, a přece bez této banální pravdy nemá lidstvo šanci na přežití. Technické řešení objektu je kromobyčejně vynalézavé a vtipné. Může to vypadat trochu jako magie, ale je to záležitostí elementární fyziky: napnutý list papíru se chová jako membrána a věrně reprodukuje chvění magnetické cívky přenášené prostou nití. Mechanické vlnění papíru odevzdává vlnění molekulám vzduchu a vzniká zvuk. Z prázdné plochy papíru je docela zřetelně slyšet tichý zvuk, přesně takový, aby zasáhl pouze prostor schodišťové podesty.

Umění je všude spousta. Právě proto je snad Michal Cáb poněkud zapomětlivý, pokuď jde o dokumentace jeho akcí. Nemá potřebu v hromadění informací v archivech. Umění je to, co se žije tady a teď, v tomto okamžiku jako jedinečný a prchavý zážitek a právě někam tam Michal Cáb směřuje.

Michal Cáb z knižního fondu NTK doporučuje publikaci Curtis Roads: Microsound, Cambridge, Mass., MIT Press, 2004.

Editor: Tamara Moyzes Poslední změna: 26.5. 2015 13:05